dalsi

Curriculum vitae Když jsem novorozencem byl svět nebyl a snad ani já vždyť vzpomínka na mateřský prs mi nezůstala Když jsem batoletem byl hle, vůkol svět barvy, vůně, zvuky křik, pláč i smích Když jsem velmi malým klukem byl celý svět byl můj ten celý svět mého rodného domu ulice, dvůr a zahrada tak nekonečná a tam v dálce zelená louka, tak vzdálená Když jsem klukem byl já poznal, že svět je větší ta zelená louka příliš blízko a tak nevelká když nejvyšší hrušně vrchol zdolal jsem byl jsem si hrdinou Když trochu povyrostl jsem ještě před tím než vzdor ve mně zvítězil pocítil jsem přitažlivost magickou toho, když barvy a štětec promluví pak, snad již po sté, zjihl jsem nad motýlími křídly já zapomněl jsem slézat stromy toho motýla chytil jsem nevěda že osudem mým bude on i barvy Když dospíval jsem zajat zcela motýlími křídly já náhle ucítil podmanivost dívčích očí a svět byl náhle tak nekonečný plný výzev a lásky vábení já na barvy a křídla motýlí zapomněl ale začal slova na papíře snoubit Když trochu zmužněl jsem stín zmýlení mi výhled na svět zastřel netuše že vězněm jsem se stal okovy stereotypu žití jsem necítil ale černá a bílá s rumělkou jimiž Babočka admirál se chlubí protrhla mé strnutí já motýly zas létat uviděl a světem mým ta křídla pábivá se stala Když znovu lásku potkal jsem to snad mužem jsem už byl svět byl krásný hýřil barvami a tak štětec znovu do ruky vzít jsem musel nutkán své cosi vyjevit Dnes mužem jistě jsem žití naplněno láskou, štětcem, slovem nejen krásu motýlů znám ostré trny pod kůží i blízko srdci vryty mám to zrada blízkých mých když navždy z očí mých ztratili se však vzpomínky na ně tu bolest tlumí Snad, snad jednou starcem budu já doufám já věřím v lásku kterou budu dále žít v motýlí křídla vznášející se nad rozkvetlou loukou v štětec kterým svět vám odhalím a v papír na který budu slovy kouzlit svět který bude stále tak obrovský a báječně barevný